Dvouhodinová jízda by byla neúnosná nejen pro děti, ale i pro nás dospělé. také jsme tak dlouho v jednom kuse téměř nikdy nejeli, s vyjímkou, dvou nebo tří večerů,kdy se nám nedařilo najít žádné vhodné místo rpo přespání. To už ale děti ve vozíku spaly, takže to bylo náročné jen pro nás a Matěje. Jinak jsme jízdu dělili do několika etap v max. hodinových úsecích, ale spíš méně. Kluci si cestou ve vozíku vymýšleli různé hry, měli s sebou nezbytné medvídky a sadu indiánů včetně týpí a ohniště. O přípravě před cestou se dá těžko mluvit, neboť jsme vozík zakoupili asi 14 dní před odjezdem. A když už jsme u toho, když jsme jeli do Itálie k moři autem, strávily děti uvězněni v sedačkách mnohem více času, tolik zastávek jsme dělat nemohli. Samozřejmě by bylo těžko představitelné, že by se kluci občas nepohádali. Zkuste si strávit dva měsíce s jedním bráchou! Ale úplně stejně se děti dohadují i doma. vaše děti se občas neškádlí??
Předchozí