S dětmi na kole k moři? Proč ne!

Pokud budete mít stejný nápad, dostatek času a nenecháte se odradit okolím, které si bude svorně ťukat na čelo a kroutit hlavou, sbalíte si věci, dohustíte svá dvě kola, nasadíte přilby, plni optimismu šlápnete do pedálů a vyrazíte směrem na jih.

My jsme vyjeli na začátku července přímo z Litoměřic. Dvě stará horská kola (máma a táta), jedno dětské kolo (Matěj, 8 let) a dětský vozík (Šimon, 5 let a Daník, 3 roky) spolu s plně naloženými brašnami a mlhavou představou kudy by se asi na ten jih dalo dojet. Přestože přes Čechy moc kvalitních cyklotras nevede, předrncali jsme nejprve podél Labe a Vltavy do Prahy. Odtud po Greenways směr Vídeň až do Tábora a nakonec cik cak po všelijakých silničkách až na Šumavu.

Stojíme na hranicích, řádně poznamenáni deštivým počasím, (které prověřilo naše vybavení i odhodlání), nejedním prudkým stoupáním i třešňovými hody a naše mysl se plně soustřeďuje na 30 km vzdálený Pasov. Přitahuje nás jako magnet. A proč právě Pasov? Začíná tu totiž Innská cyklotrasa. Přes 500 km podél řeky přes Německo a Rakousko. Přibližnou trasu známe z internetu a zbytek se uvidí. Takže jedeme!

Trasa kolem Innu opravdu stojí za to. Krásná cesta po rovině, vcelku dobře značená, vede nejprve zemědělskou krajinou Německa, aby se pak na hranicích s Rakouskem spolu s řekou zakousla do dlouhého zeleného údolí.

Kličkujeme po asfaltkách mezi malými políčky kukuřice a loukami, kolem nás strmí do nebe hřebeny hor. Z velké kalné řeky se pomalu stává průzračná horská říčka a nás čeká první vážné stoupání. Mezi alpskými třítisícovkami na průsečíku hranic Rakouska, Švýcarska a Itálie opouštíme Innskou cyklotrasu a přes 1500 m n. m. vysoké sedlo Reschenpass ujíždíme do Itálie. Jako mávnutím kouzelného proutku mizí deštivé počasí severních alpských úbočí a my se s lehkostí snášíme z nadmořských výšek do nadmořských nížek. Italské údolí plné slunce a jablek nás zavedlo do Bolzana. Stany, spacáky i všechno oblečení už stačilo uschnout a my si užíváme modré nebe, zpívající cikády, jižní ovoce a perfektní asfaltovou cyklostezku, která vede přímo na jih údolím řeky Adige.

Spíme jen tak pod širákem a obdivujeme krásu městeček, skrz která projíždíme. Kluci si užívají každé nové hřiště, na které narazíme a je opravdu čeho, místní hřiště jsou nápaditá a děti se na nich určitě nikdy nenudí.

Jedeme po cyklotrase Via Claudia Augusta, která končí jen kousek od moře. Rychlostí 70 km za den se přibližuje k vysněné pláži a mořským vlnám. Po 1500 kilometrech jsme tu. Rosolina Mare, letovisko ležící jižně od Benátek. Kluci blbnou ve vlnách a my odpočíváme na rozpáleném písku. Existuje sen, který by se nemohl stát skutečností? Myslím, že ne.

Cesta domů je stejně krásná jako vše co jsme prožili cestou na jih. Obdivujeme krásy Dolomit, zelené louky a slunce v Zillertalském údolí. Užíváme si i zimu a déšť v alpských průsmycích. Jedeme krásným údolím řeky Salzach a na okolních horách se bělají ledovce. Nepřetržitý déšť a povodně zrychlují naší cestu a tak už koncem srpna stojíme znovu na Šumavě a celý zmáčení se těšíme domů. Už jen pár set kilometrů.

Když nakonec brzdy našich kol zaskřípají v Litoměřicích, jsme plni zážitků, které se dají jen těžko popsat. Po 2752 km jsme šťastní, že jsme to vše mohli prožít a zároveň smutní, že naše cesta již skončila. Víme ale, že nás čekají další sny a další cesty.

Pokud vás zajímá vyprávění z naší cesty, doplněné téměř dvěmi sty fotek a průvodci po jednotlivých cyklotrasách (Inntal radweg, Via Claudia Augusta a Tauren radweg), podívejte se na CD Cesta tam a zase zpátky na stránkách www.LivePla.net.