Přidat názor k článku Jsme popletená rodina

Milá Zuzanko. Ještě na své první dítě (a dlouho) čekám, ale myslím, že i přes své obavy jste skvělá a fantastická matka. Naprosto chápu vaše pocity. S mým přítelem vychováváme dceru z jeho předchozího vztahu, té se matka "ztratila" do Německa a objeví se 1x za 3 týdny, aby si ji na sobotu a neděli odvezla. Já jsem ta, která zajišťuje chod domácnosti, vařím, uklízím, peru, dělám svačiny a úkoly, nakupuju oblečení... prostě "náhradní matka" na plný úvazek. Nemusím Vám asi říkat, jak mi je, když přijde domů partner a tatínek je okamžitě nade vše a po mně neštěkne ani pes. Malá to s ním umí a já si občas připadám jako služka, která zajistí, co je třeba, ale otec - to je král. A to už ani nemluvím o tom, jak si osmiletá holčička umí idealizovat matku, která jí prachsprostě opustila maličkou a založila novou rodinu za hranicemi. Nezájem vašeho partnera o vás a společenský život bych na vašem místě zkusila vidět pozitivněji, jako obrovský zájem o děcko, což musí být pro vás fantastické vidět, že ten největší životní dar a štěstí jste mu dala právě vy. Máte hroznou kliku, protože vysoké procentu mužů by se k otcovské roli rozhodně nestavělo tak kladně. Zkuste s ním pohovořit o svých pocitech a uvidíte, jednoho dne na tu večeři přece jen vyrazíte a mrňouska vám někdo pohlídá. Držím vám palce a držte i vy mně, ať se mimi konečně zadaří i u nás. Míša (holi.misa@seznam.cz)