Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Ahoj, zazivam zcela totez, ikdyz o vyznamu sourozence jsem jako "majitelka" skvele sestry vic nez presvedcena. Je to vlastne skoro jedina motivace. Ale predstava, ze to budu muset absolvovat ZNOVU, od mesicu priserne nevolnosti (celych 7 z 9...), pres strach z predcasneho porodu, neforemne bricho, moje potize v sestinedeli, nespici mimi, permanentni problemy s kojenim az k nekonecnemu nevyspani a unave (po obdobi klidu kojim zase i v noci po 3 hodinach) atd atd. Fakt nevim, a stve mne, ze se temer vsichni tvari, ze mit dve deti je normalni a sotva jsem porodila, uz se ptali po druhem a pote, co jsem si postezovala na cenu kocarku mi rekli "to nevadi, vzdyt si ho nechas na druhe".... Dneska zvladam jeste trochu pracovat a udrzet si kontakt s "ostatnim svetem", ale s dvema prcky si to fakt uz nedokazu predstavit. Co se tyce odstupu, pokud se nakonec rozhoupu, tak bych chtela, aby to byly tak 4 roky, mit dve uplna mrnata mi prijde prilis odvazne a vic uz zase kvuli memu veku nechci. Ale priznavam, ze do kocarku ci autosedacek s uplnymi "houskami" nahlizim zvedave a s nadsenim. Ale presne s tim nadsenim, ktere maji ti, co chodi jen tak na chvili "okukovat" nase bajecne mimi - je to krasne, ale na chvili to staci :-)
Tak nevim co ja, mozna si poridime jen pejska, ale myslim, ze Bellana do toho urcite pujde.
Krasny den vsem a diky za prima clanek, aspon vidim, ze v tom nejsem sama.
Lenka