Nádherný článek moc hezky napsaný a vůbec nechápu ty, které se do Vás navážejí. Taky přemýšlím. Anežka se nám povedla v mých 33 letech, předtím jsem dvakrát potratila a ani toto těhotenství nebylo bez problémů a hned v prvních týdnech to vypadalo, že dopadne jako ty předchozí :(. Ale vydrželo a dokonce jsem přenášela. Ale k nervům v začátku těhotenství se přidaly ještě problémy těsně po porodu, kdy jsem byla dvě hodiny v narkoze a ztratila 1,5 l krve a je asi zázrak, že jsem přežila a ještě teď nejsem úplně v pořádku. Ale nechtěla bych, aby byla Anežka jedináček. Mám o tři roky mladšího bratra a v dětství a zvlášť v pubertě coby obyvatelé jednoho pokoje jsme neměli vztahy úplně ideální, ale jsem moc ráda, že ho mám, nevidíme se sice často, ale vím, že když něco potřebuju (nebo on), pomůžeme si. A taky vím, že táta nám říká, že rodiče nebudeme mít věčně a pak budeme mít jeden druhého... Ale nevím, jestli se po těch zážitcích těhotenských a hlavně poporodních do dalšího miminka pustíme. Ale bude mi to asi líto...
Předchozí