Připojuji svůj názor k polemice o dvou dětech. Sama mám dvě dcerky ve věku 2 a téměř 6 let. Rozdíl ve věku téměř čtyř let, který vznikl mezi mými holčikami se mi jeví jako zcela ideální, protože jsem se tím vyhnula oněm třem minutám vyšetřeným na rychlou sprchu. Otěhotněla jsem když starší začala chodit do školky, takže jsem celé dopoledne a někdy i větší část dne měla čas na práci a později na péči o mimi. Starší dcerka už se tím pádem také uměla sama najíst, obléknout a vyčistit si zuby a také jsem již na ní nepotřebovala kočárek, což se v případě velmi malého věkového odstupu také musí řešit. Navíc už se z ní stávala celkem rozumná bytůstka, se kterou se dalo rozumě mluvit, a která chápala větší část toho, co jí říkám. Na příchod miminka jsem ji tedy připravovala a vysvtělovala jsem jí, jak zodpovědnou úlohu má jako starší sourozenec, že bude muset svého sourozence naučit všem důležitým hrám a hlavně mi ze začátku bude pomocnou rukou, což ji opravdu moc bavilo. Miminko se mi narodilo na začátku léta, kdy skončila školka, takže se starší dcerka necítila být odstrčená do školky, ale na novou situaci si zvykala každý den. Sice to pro mě znamenalo některé starosti navíc-např. s vařením a s větší pozorností věnované té starší dceři, ale to mě těšilo. Sama mám o dva roky starší sestru a to je věc k nezaplacení. Jako děti jsme si spolu hrály, pomáhaly si a stály při sobě, když se na nás rodiče zlobili a dnes si výborně rozumíme a protože obě máme malé děti, řešíme spolu ony výchovné postupy. STarší dnes nedá na tu mladší dopustit a mladší se od nejútlejšího věku učí sdílet hračky a vůbec život ještě s někým, což je taky skvělá věc. No a dnes mám dokonce dojem, samozřejmě díky spolupráci manžela, že stíhám víc věcí než před tím. Když je starší ve školce a malá spí, tak uklízím byt a navíc chodím dvakrát v týdnu dvičit a ještě jednou týdně večer na hodiny němčiny. Holky jsou zlatý a ta malá mou přítomnost v pokojíčku pokud je její sestřička doma vůbec nevyžaduje, holky si hrají většinou spolu a hádají se o hračky minimálně. Takže dvě děti jsou radost nad radost a za tu nevratně změněnou postavu a pár starostí navíc to opravdu stojí
Předchozí