Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Taky jsem byla v podobné situaci jako ty coby sourozenec jeden ze 3, z toho já jsem s bráchou od sebe pouhých 11 měsíců !!! (nechápu, jak to naše matka dokázala zvládnout a v tomto ji na rozdíl od jiných věcí obdivuji velice), ovšem nejmladší bratr se narodil až 13 let ode mě jako od nejstarší sestry. To považuji za špatný tah v rodině, který (musím to tak říct) naši rodinu rozvrátil a zkazil co se dalo. My dva starší sourozenci jsme se ocitli na vedlejší koleji a všechno se motalo kolem bratříčka, kterého jsme měli sice moc rádi ale o to více jsme začali nesnášet naši matku. Dnes je pro nás naše matka skoro cizí paní (to se umocnilo smrtí otce před xx lety), s nejmladším bratrem máme vcelku dobrý citový vztah. Věřím tomu, že to tak dopadnout nemuselo, kdyby si naši rodiče uvědomili že i starší děti je hodně potřebují (byli jsme v pubertě a období hledání si sami sebe a byli jsme na to sami) a dokázali lépe rozdělit svou lásku.
Takže co se týká sourozeneckých odstupů myslím, že nejsou dobré velké odstupy (5 a více let) a hlavně je potřeba si uvědomovat, že děti i ty starší vás potřebují moc a moc.