Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

No a protože se tady probírá to zahraničí, tak si dovolím taky přispět s troškou...

ono totiž všechno má svůj rub a líc a všechny ty věci spolu souvisí...
pokud člověk nechce přijít o místo, tak tady musí nastoupit zpět do dvanácti týdnů. Je nás v ulici sedm sousedek, do práce nastoupila jedna - takže jak je vidět, dá se to z jedné výplaty zvládnout. Nejsme žádná "nóbl" ulice - naši manželé jsou všechno možné od elektrikáře po inženýry. Žádný Rotchildův dědic, ani majitel firmy, ani ředitel... prostě "střední vrstva". Z jedné výplaty (manžel je řadový vyskoškolsky vzdělaný zaměstnanec) táhneme hypotéku na malý domek a mojí maličkost se dvěmi dětmi. Vyskakovat si moc nemůžeme, ale žijeme v pohodě (když děti rozdrbou tepláčky nebo botičky, tak nemusím přemýšlet, kde vezmu na jiné). DOma budu zřejmě až do té doby, než půjdou obě děti do školy (školky jsou tu tak drahé, že školkovné za dvě děti pohltí beze zbytku plat lepší sekretářky).
To, že je tu víc příležitostí pro ženy, že jsou různé částečné úvazky, že nikoho nezajímá kolik máte dětí plyne především z toho, že tu de facto NENÍ mateřská a NENÍ "ošetřovačka" - takže zaměstnavatel ví, že pokud se nebudete chtít vrátit po pár týdnech do práce, tak může nablídnout smlouvu na dobu neurčitou vašemu nástupci. Také zaměstnavatele nemusí zajímat nemocnost dětí (i když většinu slušných firem to zajímá a jsou schopné poskytnout nějaká řešení - neplacené volno atd.).
Podobně to s tím, že se dá z jedné výplaty vyžít - ano, přepočteno na koruny, bere můj manžel závratnou částku - ale stejně "závratné" sumy platíme za věci jako hypotéka, energie atd. V čem mi přijde rozdíl jsou daně. Nemluvím o odvodech z příjmu - mluvím o věcech jako DPH (tady, v Kalifornii, příšerně drahém státě platíme "sales tax" 8,25%) ceny benzínu atd. Osobně mi vyhovuje víc systém, kdy mě stát obere o míň a peněz a "nic" mi nedá, než systém, kdy stále někdo přerozděluje - ale to je prostě daná situace.
Takže - vždy je to "něco za něco", každý systém má něco do sebe, ideální to není nikde.

K tomu hubnutí - jestli sestra Dáši musela po šesti týdnech do práce a ještě kvůli tomu zhubnout, tak to by mě fakt zajímalo, co dělá. Nedokážu si představit moc zaměstnání, kde by tady někomu vadilo, kolik kilo kdo váží (napadají mě jen modelky, tanečnice u tyče apod. :-)). Normální zaměstnavatel by si nemohl ani náhodou něco takového naznačit. Chápu, že jsou místa, kde musí člověk chodit slušně oblečen - ale co je komu do toho, jestli je to oblečení velikosti XS nebo XL? K hubnutí jako takovému - jsem typ, který dokud kojí - nehubne. Něco je zřejmě hormonálně, něco je únava (není energie k pohybu) - ale prostě je to tak. No, možná, že kdybych po šesti týdnech děti odstavila, vrazila chůvě a šla dělat pro idiota, který mě bude kvůli váze stresovat, tak bych zhubla taky rychle (i když při mé povaze bych ho asi velmi brzy odeslala do příslušných míst a bylo by po hubnutí :-). V mém případě (kojení dokud to jde) holt hubnu pomalu - a dokud kojím, nosím trička XXL (protože prsa velikosti F se skutečně do M trika nevejdou). Dva měsíce po odstavení dcery jsem na tričkách M-L (prsa D) a v některých předtěhotenských kalhotech - no a co - prostě jsem máma od dvou dětí a tak jako v osmnácti už nebudu vypadat nikdy (už proto, že je mi dvakrát tolik). Kult těla a věčného hodnocení jak kdo vypadá a nevypadá nechápu - a jsem moc ráda, že v tom nežiju.