Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Určitě si druhé dítě pořiďte. Stojí to opravdu za to. Také jsem se kdysi rozhodovala, kdy bude nejlepší dceři pořídit sourozence. Vždy jsem si přála rozdíl tak kolem 2 let. Mám starší sestru o 3 roky. V dětství jsme si spolu dost hrály, ale v dospívání byl rozdíl 3 let docela dost. Já si coby desetiletá chtěla hrát a sestru jako třináctiletou už to nebavilo. Ale časem se rozdíl srovnal a teď jsme jako dvě kamarádky. Navíc jsme měly naše druhé děti na stejně. Já druhou dcera a ona druhého syna.
Když jsem si přála rozdíl kolem dvou let, tak už jsem přemýšlela o druhém, když byl dceři 1 rok. Druhé dítě jsem chtěla, ale byla jsem pořád na vážkách, jestli není příliš brzy, zdála se mi dost malá. Pořád jsme to s manželem řešili, těhotenství mě taky podruhé moc nelákalo, když už jsem věděla, co mě čeká. Ale druhé dítě jsem si moc přála. Takže když jsem byla nerozhodná, kdy pořídit druhé, nechali jsme tomu volný průběh a druhá dcera se narodila 2 roky a 2 měsíce po té první. Byla jsem šťastná, že to je zase holčička, že bude mít starší dcera kamarádku (taky vzhledem k tomu, že sestra má 2 kluky a švagrová také kluka - byla by obklopená samými kluky). Ale byl to opravdu záhul. Starší dcera byla jako miminko velice hodná, ale o mladší se to říci nedalo. Pořád plakala a ublinkávala. Navíc měla špatné kyčle, takže měla peřinku a následně řemínky. Zlobily jí dost prdíky a díky řemínkům se nemohla pořádně prokopat. Ale díky bohu se to během čtyř měsíců srovnalo (kyčle, pláč ne!). Byla vždy plačtivé dítě, to už je asi taková povaha, drží jí to do dneška. Ale mám z obou velikou radost, jsou šikovné, hrají si spolu. Mají se moc rády, i když to tak někdy nevypadá. Samozřejmě, že se taky občas poperou. Ale když jedna není doma, tak už se ta druhá ptá, kdy přijde sestřička. Jsou nejen sestry, ale i kamarádky. Doufám, že jim to tak vydrží a budou mít pěkný vztah jako já se svou sestrou.
Sestra má děti od sebe 10 let. Je to velký rozdíl, má to své výhody i nevýhody. Velká výhoda byla to, že si obě děti doopravdy užila a měla na ně čas. Užila si víc jejich miminkovského věku než já u svých dětí. Mě to hrozně rychle uteklo. Ale nevýhodou je to, že naplánovat pro obě děti společný program je problém. Starší má jiné zájmy než ten mladší. Stejné je to i u mojí švagrové. Má syna a po necelých pěti letech dceru (6 let a 1 a 1/2 ).
Vzhledem k tomu, že naše holky jsou ve věku 4 a 6 let, můžou dělat spoustu věcí společně. Navíc rádi jezdíme na kole, takže jsme mohli s oběma jezdit velice brzo (od 1 roku do 4 let jsme je vozili na sedátku). Teď už starší jezdí dobře na svém kolečku a mladší už se také naučila jezdit bez přídavných koleček. Takže můžeme vyrazit zase společně a nemusíme tu mladší nechat doma jen proto, že na sedátko už je velká. Když je jedno o dost menší, pak se stává, že když ještě samo nejezdí na kole a na sedátko se nevejde, musí ho rodiče nechat doma, aby mohli vyrazit s tím starším.
Výhodou bylo i to, že když bylo starší dceři 5 let nastoupila do školky na předškolní docházku,tak mohla nastoupit nastejně i mladší, protože jí byly 3 roky a já mohla nastoupit do práce.
Jsem moc ráda, že je obě mám a že jsme tomu tenkrát ponechali volný průběh. Možná bychom to bývali odkládali až bude starší větší a mohl by být mezi nimi velký věkový rozdíl.
Myslím, že si druhé pořídíte brzy, takže Vám přeji hodně sil a pevné nervy, budete je potřebovat. Ale hlavně Vám přeji hodně zdraví a štěstí a hlavně krásné zdravé miminko, ze kterého budete mít určitě obrovskou radost.