Naši kluci jsou od sebe 2 roky a 4 měsíce. Bylo to vždycky moc dobře, nikdy jsme nelitovali, že není odstup větší. Od asi 2 let mladšího mám víc času i pro sebe, kluci si totiž spolu hrají. Martínek zvládl brášku bezvadně, nikdy nežárlil. On je taková chůva, že nahlíží do všech kočárků, strašně by chtěl dalšího sourozence, kde může, tulí se k mrňatům. Tomášek to vidí u něho, nebo je stejný. Tomáščk by asi tak brzo nezvládl mladšího sourozence, ale to hlavně ze zdravotních důvodů. Proto nechceme třetí naše, ale asi PP. Kluci by chtěli hned. Já taky, přiznejme si, hormonům je ukradená finanční situace. Ale rozum a manžel chtějí počkat. Doufám, že se i pak budou kluci na sourozence těšit.
Myslím, že to brzo vyřeší za nás někdo jiný. Mám rozeslaných několik žádostí o práci. Když bude práce, počkáme, srovnáme rozpočet. Když práci neseženu, budeme shánět dítě a ono se to nějak zvládne
Veronika
Předchozí