Vůbec si nedovedu představit, že bych svou holčičku opustila po dvou měsících! Myslím, že rozhodně nemám nic vsugerovaného! Je to "pouhý maminkovský cit", který mi nic takového nedovoluje. Na svého cvrčka nekřičím (teď je jí 9 měsíců), na muže si zlost také nevylévám! Určitě existují dobré chůvy, ale mě by ta práce asi moc nebavila, pořád bych myslela na svého malého človíčka...
Ale každému, co jeho jest! Já si mateřství moc užívám,ikdyž se na pocitech shodnu s Bellanou :-)). A když si náhodou "postěžuji", snažím se to brát s humorem! Přece život není jenom o tom hezkém a pohodovém! Kdyby nebyl i rub věci, uměli bychom vůbec to pěkné ocenit a vychutnat? Jak říkal "Malý princ" : "jsem zodpovědný za svojí růži!", cítím to také tak, a právě proto, bych nikdy své malé štěstíčko takhle neopustila... :-))
Předchozí