Vůbec si nedovedu představit, že bych se stala obětí západoevropského snobismu, kdy se žena cítí být skutečně svobodnou jedině tehdy, je-li ve dvou měsících děcka atraktivní a v přesný čas v práci, nedokážu si představit ani citovou plochost, s níž si upravuji teorie o samostatnosti dítěte v závislosti na tom, jestli je pomočené v jeslích. A nakonec si neumím představit, že je lepší, že mé děti nekojím a ječí na ně chůva místo mě.
Nemám-li jako matka zažít jedinečné emoce, daleko silnější než zmiňovaný otec, z toho, že jsem prostě máma, tak trochu nechápu, proč bych ty děti měla mít.
Bellana napsala hezký článek:)
Předchozí