Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Bellano, skvělý článek, jako vždy.

Myslím, že ve skutečnosti máš jasno v tom, zda pořídit sourozence či nepořídit.

Já jsem do toho šla stylem nebudu nic řešit dopředu, ono se to pak stejně MUSÍ nějak vyřešit. A taky se to pak SAMO řešilo.
Naše tehdy dvouletá slečna se po desítkách pádů z válendy naučila spát sama, babička najednou měla čas na vnučku, když jsem ležela měsíc v nemocnici, já jsem se protrpěla 9 povinnými měsíci.

A mělo to happyend: Neznám krásnější pohled než na ty moje dvě treperendy,je dojemné, jak se velká o miminko stará, jak se miminko chechtá, když sestřičku jen zaslechne. Není krásnější zážitek pro matku!!!!

Je to 100x větší radost než mít jedno miminko, a to už je nějaká síla, ne? Ačkoli je to PARADOX, zvládám dvě děti (3,5-leté a 6-timěsíční)s naprostým klidem a nejsem výjimka, moje dvoudětné kamarádky to vidí stejně. Situace u prvního mimi byla naprosto stejná jako tvé zážitky s Agátkou :-), teď jsem těžká pohodářka a už si to jen vychutnávám.

Bohužel (nebo bohudík?) se nacházím OPĚT ve tvé situaci, neboť uvažuju o třetím! A brzdí mě pouze představa ohavného, prozvraceného, nemotorného, únavného a strachuplného těhotenství.

Bell, třeba ještě chvíli počkej, ale určitě jdi do toho, moooc se těším na tvůj článek o sourozencích!!!