Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Teda tak tohle je opravdu moc hezky napsaný článek :-)Je zajímavé, jak jsi se k názoru na druhého sourozence postavila. V mnoha věcech máš pravdu, přesto je tu to věčné ale...
Přimlouvám se za sourozence. Vždy se dá mnoho věcí v domácnosti upravit. Je to sice za chodu ( na přemýšlení pak už čas neni, když je mimi na světě), ale v tom je právě to krásné ( ač ti to v tu chvíli nepřijde ).Nám se narodila dvojčata, s čímž jsme také moc nepočítali :-),ale prostě se to stalo. Postele jsme samozřejmě také řešili, neb jsme jim nevysvětlili, že je manželská postel pro maminku a tatínka. Sundali jsme bočnice a každý jsme si dali jednu postýlku ke svojí straně. ( kolikrát jsem v té postýlce nakonec skončila sama.)
Hodnější, zlobivější - hm, tak tomu se asi nevyhneš. My ač se snažíme tyto vlastnosti nesrovnávat, se stejně nachytáme, že to děláme. No jsou to osobnosti. Ale jsou chvíle, kdy se to obrátí, takže jsou hodnější a zlobivější na střídačku.
Konkurence - jó ,tak té se také nevyhneš, ale je to zase velká motivace do života. A té je v dospělosti také dost.
A tak je to se vším. Jak jsem psala - vše pak jde za pochodu a na velké přemýšlení čas nezbývá - a dnes když to vezmu zpátky, tak je to dobře, neb by jsme asi vymřeli :-).
Víš, jednou tu my rodiče nebudeme a pak v téhle situaci mít sourozence - je krásné - já v této pozici už na půl jsem. ( samozřejmě, musí souzenecký vztah fungovat, což také občas nejde )

Tvůj článek mě ale moc nadchl. My jsme totiž v pozici stejného přemýšlení, ale o stupínek víš - chceme třetí:-).Když jsem jedním dechem tvůj příspěvek přečetla,tak jsem si uvědomila, že vlastně nad tím vším už ani nepřemýšlím, neb jsme v tomto kolotoči dnes a denně a jsme na to zvyklí a ještě se nám to i líbí :-))). Přesto to věčné ale....- ještě jedno malé stvořeníčko nám chybí:-)))