Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Bellano, článek jsem si ráda přečetla:o). Taky jsme před časem řešili sourozence pro syna. Bylo mi jasné, že nechci mít jedináčka, ale do druhého se mi už strašně nechtělo (zdravotní problémy v těhotenství, těžký porod-syna museli křísit, velice živé a náročné dítě...), nakonec jsme se odhodlali v synových šesti letech, takže rozdíl mezi nimi je necelých sedm. Druhé těhotenství bylo ještě mnohem horší, ale máme krásnou, hodnou holčičku, dneska je jí pět a jsem moc ráda, že jsme se tak rozhodli:o). Věkový rozdíl je sice větší, což jsme původně nechtěli, ale má to i své výhody. Na syna jsme měli do šesti let hodně času a pak už zase on byl rozumný, nepotřeboval nepřetržitý dohled, chodil už do školy, tak jsme se mohla věnovat i holčičce a on hodně pomáhal.

K té práci při dětech, já jsem ten typ, že jsem u obou obrečela, že už jim jsou tři a musí do školky (syn hlavně kvůli kolektivu) a já do práce, klidně bych byla doma dál. Bydlím ve městě, hodně čtu, máme internet, TV, rádio, časopisy, noviny, nepřipadá mi, že by mi chyběly informace "ze světa" a nedalo se se mnou na MD mluvit, zajímalo mě všechno. Ale chápu, že to má někdo jinak a nikoho neodsuzuju, když se mu chce pracovat těsně po porodu. Já bych to nezvládla už kvůli nevyspání.

E.