Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Andreo,
po přečtení Vašeho článku mi v uších neustále zní otázka "proč jste děti vlastně měla?" Strčit malinkatý bezbraný uzlíček ve dvou měsících do jeslí mi připadá, ať hledám jak hledám, správný výraz pro tuhle šílenost mě nenapadá. Snad pokud by jste měla důvod chodit do práce nebo byla-li by to nutnost, ale píšete, že jste stejně většinu peněz zaplatili za chůvu, takže tomu naprosto nerozumím. Už vím, jak bych to nazvala, připadá mi to jako "útěk od dětí".
Já mám děti dvě. Rozhodně jsem nikdy nebyla domácí puťka, ale nevyměnila bych ani vteřinu času stráveného s holkama ani za nic na světě. Proto jsem je měla, abych si užila všechno (to dobré i zlé), co mateřství přináší. Nemohu pochopit někoho, kdo má děti jenom na pohrání, a i to v případě, kdy se to hodí jemu a ne těm dětem.
Nejsem unavená, nejsem strhaná a většinou mám dobrou náladu. Děti mě neuvěřitelně dobíjejí. Do práce budu chodit ještě mnoho let, ale holky rostou po minutách. Ano, za chvíli bude pryč ta doba, kdy na nás budou maximálně závislé a pak je ráda vypustím do světa.
S manželem nám to klape skvěle. Otázky typu "koho máš raději maminku nebo tatínka?" mi připadají nesmyslné. Já jsem tohle nikdy neřešila ani mě to nenapadlo.
Je mi Vás trochu líto, že jste nevyužila toho, co život s dětmi nabízí. A to už nikdy nevrátíte.