...fakt je, že naše společnost je skutečně mediálně otevřená a je to spíš líp než hůř, i když jde často o propagaci a i když jsou nám často předkládány veřejné popravy. Přečetla jsem si některé hlavní příspěvky a koukám, že je v tom i dost emocí...Bojím se, že právě to naše porevoluční nadšení ze svobody slova (a vůbec čehokoli) je spolupříčinou neschopnosti oddělit "zrno od plev" a taky strachu odpovědných z toho, že budou nařčeni z opětného omezování oné svobody. Ta situace je patrně natolik složitá, že bude asi opravdu nejreálnější se k ní postavit nejprve doma. Překládala jsem odborné publikace o výchově dětí v USA, takže vím, že to, co k nám teprve přichází, oni už znají dvacet let - ale také, že korekce, ke kterým oni se dopracovali, by u nás zatím byly vypískány právě jako "cenzura", "omezování osobní svobody", atd.
My osobně to doma řešíme tak, že jsme zrušili přijímání TV signálu, večerníčky a to, co v TV považujeme za dobré a prospěšné - pro nás i dítě - si necháváme nahrávat. Máme TV bednu a video a pouštíme si to, na co máme opravdu chuť, když máme opravdu chuť - večerníček např. opravdu před spaním, ne přesně v 19.OO ať se děje co se děje. Snažíme se tak z existence TV vysílání těžit to dobré. Rozhlas je problém - nemyslím, že jde jen o tragické zprávy: je to celkově médium těkavé, uřvané, nevyzpytatelné (nikdy nevíte, kdy kterou písničku přeruší jaká reklama. To už to zpravodajství má aspoň předem stanovený čas vysílání. Ale samozřejmě je i otázka, proč nejen sport, ale i kultura nebo věda jsou odsunuty do zvláštních rubrik, černá kronika však ne, nabíledni. Zůstávají nám ještě ty noviny, v nichž je opravdu možné vybírat, promýšlet, odložit četbu na dobu, kdy děti spí,...
Ale pokud už si někdo nemůže pomoct a zkrátka to rádio nebo TV musí mít zapnuté a ono je tam právě něco o zabíjení nebo podvodech, nebo o vložkách - domnívám se, že zbývá jediné: vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Protože to jsou skutečně pojmy naší dnešní reality - a nesetká-li se s nimi naše dítě dnes, setká se zítra - a s tím nebezpečím, že vysvětlovat bude někdo jiný, kdo to s naším dítětem nebude myslet tak dobře jako my.
Předchozí