Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Naše Justýnka je moc chtěné miminko, na které jsme se všichni těšili. Jelikož mám 3 sestry (25, 18 a 15), vždy jsem říkala, že chci přinejmenším 3 děti. V tomhle jsme asi rozdílné, já jsem mamina tělem i duší a dětí bych měla klidně 10, ale jsem realistka. Přece pro děti chceme to nejlepší!Těhotenství pro mě bylo nejkrásnějším obdobím mého života, bříško jsem hladila tak usilovně, že látku oblečení jsem zdolala skrz, kila ani nálady jsem neřešila. V něčem ale přece vidim podobnost. Justýnka je malé tornádo. Nejdříve problémy se spinkáním, později závislost na kojení a kontaktu, pořádné vztekání, prostě makovička naše tvrdohlavá nám dává pěkně zabrat. občas si dělám legraci, že chce být jedináček. Takže v tomhle tě chápu, není to lehké. Někdy si říkám že tři neustojím, ale potom se ke mně ta malá potvůrka nakloní a řekne třeba"Ty seš moje mamita? Tak to mám adost."nebo "Uáda mami." Dá mi tu nejsladší pusu na světě a chytne mě kolem krku tak, že mi vyhrknou slzy štěstí. Pak zapomenu na to, že chodím uspávat a ani večer nemám chvilku pro sebe, že jen usnu, vzbudí se a chce k nám do postele, že máme snad všechny zlozvyky, o kterých jsem četla a dušovala se, že tak to u nás nebude a prostě si jen pomyslím, vždyť ona z toho vyroste a jednou budu já ta, které se po tom všem bude stýskat. Teď máme ke všemu imaginárního pejska. Nejdříve to bylo miminko, ale najednou řekla, že to se nenarodilo a že má pejska. Musíme na něj čekat, když jsme venku, občas ho zapomenu někam pustit a tak jak praštěná otvírám dveře ničemu, nic jí podávám do kočárku, nic si hladím a na její dotazy odpovídám, že jsem moc ráda, že máme pejska. A tak přemýšlíme s manželem, jestli jí nechybí sourozenec.Bohužel je Justýnka jediné dítko v rodině, ale mezi děti chodíme, máme hodně kamarádů podobného věku. s něčím takovým jsem se však ještě nesetkala. chtěli jsme odstup kolem 4 let a tedy začít se pokoušet koncem roku. Nikdo asi neví, kdy je ideální pořídit si druhé nebo prostě další dítě.Každému vyhovuje něco jiného. Já chtěla takový odstup, abych si Justýnku užila a mohla se jí plně věnovat a teď mám trochu dojem, že jí někdo schází. No, snad to brzy napravíme. A pak ještě alespoň jednou....