Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Jen kratounce - ver mi, neuteklo mi nic. Byla jsem svedkem vsech prvnich krucku, slov, kotrmelcu a ja nevim ceho jeste vseho. Jen si to umim s nimi vic vychutnat, protoze jsou mi malinko vzacnejsi.
Taky nejsem unavena a nezvysuju hlas, mam vlastne porad dobrou naladu a to se na detech odrazi. Zapamatuji si me jako usmevavou, ne jako ustvanou a mracici. A nevykladejte mi, ze si me nebudou pamatovat nebo budou mit min zazitku. Neni to pravda. Maji dokonce daleko vic zazitku. Mam srovnani.
Moje deti umi byt s babickou, tetou, samozrejme chuvou a nestresuje je to. Pamatuji si na zachvat jedne holcicky, ktera musela zustat u babicky jeden den. Mamika i tatinek byli nemocni. Ze zachvatu dostala horecky.

Znovu. Svoje deti miluju nadevse. I nad praci. Kdyby jim cokoli bylo, okamzite vseho necham. Ale ono jim to prospiva, ale to mi neuveris.

Napsala jsi jednu velice zajimavou vec - jak Tvoje dite potrebuje tatinka. On je s Tebou na materske nebo je doma? Myslim, ze ne. A taky myslim, ze Tvemu diteti staci jeho pritomnost, a ze ho miluje.