Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Přesně tak, Ivule. My jsme s bráchou nikdy nechodili do školky, střídala se o nás mamka s babičkou. Obě měly své povinnosti = mamka zaměstnání na poloviční úvazek a babička dvůr plný hospodářských zvířat. Museli jsme se s bráchou přizpůsobit, zabavit se sami nebo dospělým "pomáhat". Dalo nám to hrozně moc.
Se svými dětmi to plánuji podobně. Tady nejde o to, kolik hodin denně si hraji se svými dětmi, ale o to, že se děti učí především příkladem, odkoukavájí naše zvyky, odposlouchávají naše fráze, naše jednání s ostatními lidmi, apod. Jen ve stavu největší nouze bych dovolila, aby se toto učily od cizí osoby. Možná jsem staromódní, i když žiji v té některými opěvované cizině, ale odejít od dětí za pár týdnů po porodu považuji za nenapravitelný hřích.