Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Mám pocit, že slovo od slova z Vašeho článku jsem diktovala sama. Stejný pohled, názory, obavy. Stále dokola jsem si probírala argumenty pro a proti. Doposud je mám napsané a vložené v Deníku pro budoucí maminky č. 2. Měla jsem a mám holčičku - Elišku. S tím rozdílem, že Elí spala, jedla a usmívala se. O to víc jsem slýchávala z okolí, že mi to to druhé vrátí. Nevrátilo. Je to stejný andílek. Mým největším trápením bylo, jaké to bude mít důsledky pro Elinku.Co když si bude myslet, že jí nemám ráda? Co když na ní nebudu mít čas? Jednoho krásného dne jsem si řekla, že když jsem ještě neměla ani jí, tak jsem si nedovedla představit, jaké je to mít détě a jak jsem to hezky zvládla :-) A šla jsem do toho. Teď mám k Elišce ještě Adélku a je nám nádherně. Elí jsou 4, Ádě 7 měsíců. Elí je moje pravá ruka a společně nám to krásně ladí. A náš taťka? Na čas jsme ho odsunuly do vedlejšího pokoje a my se rozvalujeme na manželské loži. Jen co povyrostou, budou spolu v pokojíčku a vedle mě opět ulehne můj muž. Ale to už je jiná kapitola. A když tak večer sedím na posteli, pozoruji ty dvě užasný holky, tak jsem na sebe strašně pyšná a vím, že nic už nemůžu v životě zvládnou líp.
Přeji hodně krásných chvil a hodně krásných dětiček. A nepřemýšlejte. Dokud to nezažijete, tak na to stejně nepřijdete. Petra