Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Líbí se mi Tvůj smysl pro humor a také přístup k rozhodování o dalším potomkovi...já jsem měla první dítě vymodlené a druhé neplánované narozené na den přesně po dvou letech a myslím si, že je to super...stojí to za to nepohodlí, upatlanost až někdy stavy zoufalství a také si myslím, že to jak spolu budou vycházet záleží hlavně na přístupu okolí zejména rodičů...je to totiž opravdu podobné jakoby si manžel přivedl domů milenku a řekl manželce, že s nimi bude žít...pěkně je to popsáno v knize "Dítě od narození do pěti let" od Penelope Leachové (omlouvám se, pokud jsem to zkomolila), ta kniha mi vždy hodně pomohla ...kojila jsem syna 4 roky a dceru 2 roky, kojila jsem celé těhotenství, pokud se za mnou přišel syn podívat do porodnice, tak jsem ho kojila na pokoji a malá spala v postýlce...necítila jsem to nikdy jako něco neobvyklého...když se dívám, jak se umí navzájem za sebe postavit, jak si spolu krásně umí pohrát a jak se trénují v konkurenčním boji přímo před mými zraky...říkám, že to za to stojí...