Přidat názor k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

Já zase nechápu, proč někdo, kdo to evidentně pochopit prostě NEMUZE neboť nezažil, tak proč se do diskuse zapojuje? (tedy myslim takto negativně). okřídlená věta "až budeš mít vlastní děti, pochopíš" je zde více než na místě :-)
Paráda. článek je velmi vtipný a navíc mohu přidat svou zkušenost, že druhým to nekončí. Manžel by chtěl třetí - není to jen přelétavá touha, ale opravdu by chtěl a bavíme se o tom už velice dlouho. Teda on :-). Já mám stejné pocity jako pisatelka článku, navíc už dvě mám (předesílám, že se svým manželem, není tedy nijak ochuzen). A třetí? Už je mi 36, poprvé jsem začínala na 56kg (175cm) a byla mladá (27let), štíhlá, krásná :-)) no nic. ... přibrala jsem o 25kg aniž bych se přežírala, bylo to šílené. Druhé dítě jsem počínala o 4roky později už na 58kg (tedy stále ještě o 2kg víc) a ztloustla o 23kg. Nyní ve 3,5 letech své mladší dcery mám 62kg a cítím, že by to ještě chtělo něco dolů.... navíc už nejsem tak mladá, pružná, štíhlá a vůbec ne krásná....najednou mám pocit, že jsem stará. Ale na druhou stranu, vždyť jsem si ještě nic neužila a nechci nadále žít život jen přes své dcery....Nechci mít vztek kdykoliv vidím 18ti letou krasavici jejíž pas by se vešel do mého stehna....vždyť to není tak dlouho co jsem byla stejná :-).... No prostě myslím, že je čas na toho psíčka spíše než na dítě.....(samozřejmě v mém případě). V případě autorky hlasuji pro sourozence :-). Je to neskutečná legrace. Asi tak 5 minut za týden jsou to milé, přítulné, čisté, voňavé moje děti - jinak se perou, hádají, fňukají, řvou, nemejou, nečistí si zuby přestože se neustále malují a lakují si nehty. (jež by ovšem potřebovaly spíše zásah manikérky a brusného kartáče). Pokud jedna něco má, druhá řve, že to chtěla ona....případně mladší ke mě běží a tlučíc do své sestry volá, to je moje maminka, a ne tvoje. To nejsou tvoje rodiče. Starší ukřivděně řve, to JSOU i moje rodiče a kope malou do lýtka, zadku či hlavy....kam právě dosáhne.
Dnes jsem si to parádě užila. Mám zánět dutin a nemohu se hýbat, tedy opravdu mě bolí i jen světlo dopadnuvší na můj obličej. Manžel obě dcerky musel vypravit do školy a školky :-). Jejich cílený teror, který na mě praktikují každý den, zněl jako rajská hudba pro mé uši. Myslím, že dnes večer budu přístupná debatě o dalším dítěti.
Jiank je mám moc ráda a jsou to nejlepší co mě mohlo potkat :-). Takže chápu, že tyto vzdechy někdo, kdo děti nemá pochopit absolutně nemůže.........Čas to spraví :-)