Naše dvě holčičky sice dostaly vlastní "patro", ale většinu nocí se nakýblují k tátovi do našich postelí a na patro jsem odsunutá já. Je to docela pohoda, vyspím se tam nejlíp :o)). Víc mi vadí, že někdo musí s nima ležet, dokud neusnou. Pokud není muž doma, uspávám je já, usnu s nima, vzbudím se před půlnocí a jsem jak pytlem praštěná. Mému muži uspávání naopak vyhovuje, protože usíná už předem srozumněn s tím, že je to "až do rána". Mě je toho večera přeci jenom líto.Jak dlouho jim to ještě může vydržet? Nevadí mi předčítání a mazlení před spaním, naopak, ale vadí mi ta naprostá nemožnost odejít z postele dokud nespějí.
Předchozí