Taky se mi podařilo rozbít teploměr, v koupelně na dlaždicích, takže se pěkně rozprsknul, ovšem nemaje žádného příbuzného chemika, jsem jí "pochytala" do smotku vlhké vaty a koupelnu pak vytřela starým tričkem, které po upotřebení skončilo v popelnici, samozřejmě následováno tou vatou. Tak mě napadá, že by se v lékárně asi divili, kdybych jim přinesla špinavé triko v pytlíku s tím, že je zamořené rtutí... :-)))
Tak to jen tip pro ty, kdo třeba nemají doma pájku... Nevím, jak po chemické stránce, ale po technické je to v celku snadné řešení... A dobře se to sfouklo i těmi střepinkami.
Ad diskuse teploměry - máme digitální i do ucha, a pokud jsou v pořádky baterie, ukazují podle mé zkušenosti spolehlivě. Odměřili jsme s nimi nejednu virózu, ba i zápal plic. OVšem u toho klasického digi doporučuji měřit spíš v konečníku (u mimin) nebo pod jazykem (pochopitelně u dětí, které neukousnou konec). Hojně používané podpaží může být zkreslené. Toť moje zkušenost.
Předchozí