Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Ve službě

Já zásadně do žitopisu neudávala, že mám děti, abych nebyla vyhozena do koše:o)). Při pohovoru jsem vychrlila svoje znalosti a zkušenosti a když přišlo na děti , odpověděla jsem, že je to věc kterou si musím vyřešit já a moje rodina. Je pravda, že se můžete snažit sebevíc, ale pokud si vás šéf označkuje jako tu postiženou, nic s tím nenaděláte(vlastní zkušenost)....to je jenom na důstojný odchod. Podruhé jsem měla štěstí na vedení(měli malé děti), naprosto skvělý přístup. Oni věděli, že pokud je třeba zabrat, tak zaberu a je na mně spoleh, že jsem loajální a vážím si práce(navrch mě to fakt moc bavilo)a já věděla, že když jsem potřebovala, vyšli mi vstříc. Je to všechno o lidech, mít pochopení a nemít předsudky (bohužel vím, že jsem měla štěstí a že to ve většině případů bývá naopak). Teď jsem na mateřské a už se těším na návrat. Ještě poznámku: v prvním případě jsem měla šéfovou, bezdětnou, která měla pejska (samozřejmě v práci, běda kdybych si tam vzala dítě:o)