Otcovské fejetony: Ve službě

Vybavila se mi jedna intelektuální debata, kterou jsme snad před dvaceti lety vedli ve škole. Kdosi totiž nadhodil zásadní filozofickou otázku, co je těžší - jestli dvouletá služba vlasti nebo porod dítěte a peče o něj. I kdybyste mě teď škrtili, nevzpomenu si, k jakému většinovému závěru jsme tehdy přesně došli. Tuším jen, že spolužačky dávaly na první místo věci mateřské, zatímco spolužáci zřejmě tvrdili, že větší "pakárna" je vojna. Každý si zkrátka cenil to své. Já jsem si ve své vrozené zbabělosti představoval, že nejlepší by bylo nerodit a ještě získat modrou knížku. O pár let později jsem pochopil, že se mi splní pouze to první.

Čím víc přemýšlím, co by bylo, kdybych byl na mateřské dovolené, tím častěji se skláním před ženami, které tuto "službu vlasti" naplno vykonávají. Nezaručuji, že bych byl něčeho takového schopen. Navíc by mě uráželo, že v éře úspěšných a bohatých dostávám od státu "žold", který je nižší než sociální dávka pro lempla, kterému se nechce pracovat.

Dejte pokoj s mateřskou! Mně stačí občas hlídat naše dvě holčičky. Jsou krásné, zvídavé, obě je miluju, ale mají tolik energie, že mě umějí dohnat k šílenství. Nejen v dětském pokoji to zpravidla vypadá jako po výbuchu granátů a "velitel" je někdy tak zoufalý, že si vypomáhá křikem. Vždycky si oddechnu, že jsme těch několik hodin ve zdraví přežili. Ano, měly tehdy pravdu moje spolužačky, které tvrdily, že péče o děti se s nějakou vojnou (kde se chlapy jen buzerujou) nedá srovnávat.

Že vám hledání spojnic mezi mateřskou dovolenou a vojnou (80. léta minulého století) připadá až příliš nadsazené? Mně také. Jisté podobnosti těch dvou vzdálených světů však nelze popřít. V obou diskutovaných rolích se stáváte člověkem jiné kategorie, hodí vás to mimo a návraty zpět nebývají jednoduché. Například vysedáte ze svého kariérního vlaku. Vzpomínám si, že mladí mužové, o nichž zaměstnavatel věděl, že mají před vojnou, neměli šanci na povýšení či na zvýšení platu. Pozor: tento poznatek mám z dob komunistické totality. Zvláštní je, že podobně neperspektivním zaměstnancem je dnes v mnohých firmách i žena, která otěhotní. Tím ovšem její problém nekončí. Když se vrátí z mateřské, je na ni často pohlíženo jako na tu, co bude každou chvíli doma kvůli nemocnému dítěti. Ona je jaksi pořád "ve službě". Nezávidím.

Časy se ale změní. Armáda bude brzy už jen pro profesionály a zájemkyň o mateřskou dovolenou každým rokem ubývá. Puberťácké dohady, jestli je lepší pečovat o děti nebo povinně sloužit v zeleném, patří do minulosti. To už není nic pro lidi.

Když domýšlím důsledky, chce se mi rodit.