Re: Pro SarkuB

Milá Ivo,

trochu mám pocit, že jste na Šárku příliš tvrdá. Já jsem taky pracovala ve výzkumu (je pravda, že tato práce opravdu pohlcuje a mám na to krásné vzpomínky :-) a měli jsme kolegyni, která ve svých 35 se už pár let snažila otěhotnět a my všichni jsme jí to strašně přáli. Jistě svět ba ani vesmír se nezboří, přednášky za ní někdo odpřednáší, semináře odcvičí, uhlovodíky budou krakovat i bez její přítomnosti, hlavně ať má to svoje vytoužené miminko, to je přece střed vesmíru. Pravda je i to, že i muž může ze dne na den "vybouchnout", ale s uznejte, že s dítětem nebo se dvěma, jsou ty šance mnohem větší. Manžel má dva kluky školáky a ti jsou co chvíly marodi, natož dítě školkové.

A Šárka to i říká: "Samozrejme, tehotenstvi nebo pece o male dite je z lidskeho hlediska ve zcela jine kategorii nez treba lenost nebo neschopnost".

Pochopitelně, že ta její podřízená nemusí jít na potrat, ale chápu jaké to je řešit takovou situaci. Mně sice žádná podřízená neotěhotněla (taky jsem měla jenom chlapi :-), ale jeden z nejvýkonějších kluků odjel na dlouho dopředu avizovanou dovolenou právě v době největší práce a nebylo to ten měsíc vůbec snadné. A je v tu chvíli jedno, jestli se člověk musí zodpovídat vyšší instituci, která projekt financuje nebo riskovat ztrátu největšího zákazníka a existenční problémy firmy. Svět se nehroutí, ale je to problém.
Mně se ten kluk po měsíci z Egypta vrátil, ale Šárce ta holka vypadne na dlouho a o to je to pochopitelnější.