U ženy to zaměstnavatel i pochopí, ale u chlapa.....

V době, kdy jsem začala podnikat byl můj manžel "obyčejný" zaměstnanec. Já měla jednání mimo město, účasti na veletrzích a pod. a on musel z práce včas (neboť dojížděl), aby vyzvedl dítě ze školky. Co všechno vyslechl od šéfa, ale i od spolupracovníků - to si neumíte představit. A to ne že by práci dělali za něho - on svou práci musel udělat stejně sám... "Dítě je věc tvé staré, co ty s tím máš společného" byl jeden z nejmírnějších názorů, o sprostá slova a "pipky" na mou adresu a "pod pantoflem" na jeho nebyla nouze. Byl z toho dost nešťastný. Kdo mne znáte víte, že babička je 270 km a tchýně 180 a k tomu nepoužitelná...
Ta situace je ale strašně problematická: já byla taky na "obou stranách barikády", takže dobře vím, co to je přijmout zaměstnankyni, která 14 dní po nástupu odejde na (později zjištěno, že dlouhodobě plánovanou )operaci žlučníku, po té lázně, po té operace gynekologická, opět lázně a celková neschopnost asi 9 měsíců. Od lékaře jsem dodatečně zjistila, že to VŠE měla naplánované dopředu, o obou operacích i lázních věděla a tak nechtěla být na podpoře.... Jenomže já ji zaměstnávala proto, že asi 3 týdny po jejím nástupu (na zacvičení) jsem měla s dítětem nastoupit do nemocnice a moje nepřítomnost se očekávala na 4 - 5 měsíců....
Někdo tu radil nevyhazovat apriori papír, kde se žena "přizná k dětem" do koše, ale přijmout na zkušební dobu. Jo, tak to je vidět, že si tento člověk nikdy nezkusil, co je papírování s přijetím zaměstnance (a to je fuk, že na zkušební dobu). A potom opět ještě větší papírování s propuštěním...... No není to vůbec jednoduché. A ke zkušenostem s mým manžou: milí "zaměstnávající", může se vám klidně stát, že přijmete muže, který je otcem a chce se (či z rodinných důvodů musí) podílet na péči rovnou měrou. A vyhazování "maminek" do koše je vám k ničemu.....
Tak to jenom příspěvek pro větší pestrost reakcí :o))))