Podezřelé a podezřelí ...

Ahoj, článek mě jako vždy pobavil a přesně vystihl to, co jsme jako rodina se třemi "kousky" nuceni prožívat :-)) Jako svobodná jsem při hledání místa jako první dostala otázku - "a nebudete se vdávat?" - nejdřív mi to vadilo, ale potom jsem se naučila celkem drze říkat "jestli máte na mysli děti, tak ty můžou vzniknout i bez svatby" - no pravda je, že moc míst se s mým přístupem sehnat nedalo. Po svatbě následovaly otázky typu "a co děti?" - odpovídala jsem většinou "mají si kde hrát" (pro nepamětníky - slova písničky myslím skupiny Turbo nebo Katapult?) No a pak přišli kluci a to už vůbec nemělo smysl se o cokoliv snažit - při pohovoru se obvykle nad mojí odpovědí "máme 3 děti, ale manžel je stejně tak otec jako já matka" potencionálnímu šéfovi rozšířily panenky děsem a následovalo obvyklé "my se vám ozvem" - (neozvali se nikdy). Ale abych to zkrátila - práci jsem nakonec našla - zajímavé je, že v soukromé firmě, kde jeden z jejích majitelů byl na rodičovské dovolené se svým synem - asi si to dokázal představit :-)) Takže pracujeme oba, ošetřování v nemoci řešíme střídavě a někdy je to opravdu "na mrtvici". Jsme zkrátka podezřelí oba dva - máme děti.