Přidat názor k článku Houževnatá miminka

Podobných článků jako je tento jsem četla v těhotenství moc a vůbec jsem neustále jen četla, jak je důležité kojit, jak nekojené děti bývají nemocné a jak neexistuje nic jiného než kojení a že není nic krásnějšího a důležitějšího než kojení. Ale nikde nebylo napsáno, že to může být celé úplně jinak a že to třeba nemusí vůbec jít. Matýsek se narodil plánovaným císařským řezem (kvůli mému zdraví), a tak jsem neměla hormóny, které spouštějí laktaci. Na JIP ho sice nosili, ale stejně jen neustále spal, kvůli slabé žloutence a odmítal se přisát. Pak začalo mé největší peklo v životě. Myslela jsem si, že jsem ta nejhorší matka na celém světě, když nedokážu dát svému synovi mléko. Nechtěl se přisát a já pomalu ztácela i tu trochu mléka, kterou jsem měla. Nakonec jsme oba probrečeli asi tři dny, oba jsem se trápili,já byla psychicky na dně, přece neexistoval jiný způsob než kojení (jak jsem měla načteno). Matýsek hubnul a hubnul. Přikrmovali ho savičkou a stále jsme se snažili. Po čtyřech dnech dostal svou první lahvičku a byl tak spokojený, že se konečně najedl, že spal celou noc. Myslela, jsem si, že až se vrátíme domů, tak to znovu zkusíme. Jenže...zůstala jsem s Matýsekem sama a bez mateřské, takže jsem si nemohla dovolit ležet s nohama na stole a každou hodinu kojit, abychom se rozkojili. Po šestinedělí jsem se vracela zpátky do práce (pracuji doma a nepřeháním to). Takže umělá výživa je pro mne řešením spokojenosti nás obou. A jestli ty děti vydrželi takovou dobu bez jídla, tak můj syn za ty čtyři dny zhubnul tak, že nevěřím tomu, že by vydržel delší dobu.
Dnes je to nejspokojenejší a nejhodnější mimčo na světě a tlustý rozhodně není, jen je to kus chlapa (po svém otci).
Dnes když čtu takové články, tak mne jen mrzí, že jsou tak jednostrané, že je jen málo informací ohledně nemožnosti kojení a že láska se dá dát dítěti i jinak než kojením.