Přidat názor k článku Můj porodní příběh

I me by velice zajimalo, ve ktere nemocnici se tento hororovy pribeh odehral. Ja sama jsem byla taky ve 28 tt rovnou z poradny (v 17 h.)odeslana do nemocnice pro hrozici predcasny porod. Cestou tam mi take tekly slzy a mela jsem velky strach o mimi.I presto, ze mwe vezl manzel a ne sanitka jsem mela pocit, ze stav je velmi vazny.A asi i byl, protoze jsem si v nemocnici chtela jen domluvit prijem na dalsi den rano(bylo uz 18.30), ale uz me nepustili.Od moc hodne p. doktorky jsem dostala tzv. krouzek(pesar) a sla na pokoj. Byl take sestiluzkovy. Magnezium na utlumeni deloznich stahu jsem dostavala nejprve v injekcich-velmi bolestivych, zanechavajici v miste vpichu velke"zatvrdlinky",potom uz jen v tabletach.To uz jsem ale mela zadek jako zahradku navstivenou krtkem- samou boulicku. K tomu jsem brala take"partusisten", ovsem zadne oblbovaky. O vsech lecich co uzivam jsem byla informovana a vsechny injekce i leky jsem poctive uzivala-vzdyt to delam pro meho chlapecka!!!! Na pokoji jsem mela dobrou spolecnost,byla i legrace, hraly se karty. S nekterymi spolupacientkami kamaradim doted.Kdyz prisla na pokoj nejaka nova holka s tim, ze je ve 12tt a krvaci, uz jsme vetsinou vedely jak to dopadne.Za muj 6-ti tydenni pobyt tam o dite ,jen na nasem pokoji, prislo 7 tehulek.To jsem si vzdy rikala, ze na tom nejsem tak spatne. Vubec jsem cely pobyt v nemocnici brala jako nutne zlo a navic jsem si vse,diky pristupu personalu mistni nemocnice, zduvodnovala jako "PRO ME A ME DITE TO NEJLEPSI".Nerikam, ze jsem si nepobrecela, ze jsem nechtela domu, ze jsem chtela sve prvni tehotenstvi prozit za zdmi nemocnice. Velkou oporou mi byla ma skvela rodina manzel a pratele, kteri me pravidelne navstevovali,informovali o deni ve svete a nosili spoustu laskominek. Nechapu proto tvuj hlad!!!!! Propustku domu jsem nakonec taky dostala,na Stedry vecer. Dali mi ji az na posledni chvili a tak misto kapra bylo file, salat byl kupovany a misto stromecku jsme si s manzelem ozdobili palmu co nam stoji v obyvaku.Pod ni jsme pak dali vsechny veci porizene pro nase mimi a tak darku bylo celkem dost.Ja jsem ovsem cely jednodenni pobyt doma travila v poloze lezmo a i tak jsem uz byla rada, kdyz jsem se rano v 7hodin 25.12.vracela zpet na oddeleni.Chtela jsem byt POD DOHLEDEM.Vzdy jsem byla rada, ze jdu na ultrazvuk a vubec mi nevadilo, ze si nejruznejsi medici prohlizi moje miminko.Byla jsem rada, ze vidim i slysim moje dite mnohem casteji nez ostatni maminky. Kdyz me ve 34tt moje hodna p. doktorka, ktera si me celou dobu sledovala, propoustela domu, myslela si, ze co nevidet porodim. Ja vsak prenasela o celych 13 dni a tak mi nakonec porod vyvolavali. 27.2.1999 se mi po 4hodinach(na prvni porod to byla rychlovka) narodil krasny syn Lukas. Dnes je mu uz skoro 5 let, je velmi pohodovy, sikovny, klidny, vyrovnany, sportovec. Myslim, ze nemaly dil na jeho rysech ma prave moje prozivani tehotenstvi. Ma pozornost byla plne venovana jemu, mluvila jsem s nim, oslovovala jmenem... jeste dlouho pred jeho narozenim. Ted uz ma Lukasek sestricku, narodila se nam pred 6ti tydny. Behem tohoto naprosto bezproblemoveho tehotenstvi jsem casto vzpominala na "pohodu" v nemocnici. Doufam, ze Lucinka bude stejne pohodove dite i kdyz jsem si s ni v tehotenstvi nepovidala zdaleka tak casto.Preji hodne zdravi