Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Ve službě

Jak je s "mateřským" příspěvkem v cizině vím z vlastní zkušenosti pouze ze 2 zemí - značně liberálního a sociálního Švédska a teď už liberálnějšího Irska. Ve Švédsku to funguje tak, že se rodiče mohou střídat v čerpání péče o dítě stejně jako u nás až do věku 3 let dítěte, ale pouze 1/2 roku se zde pobírá jakýsi "příspěvek" - pokud se to tak dá nazvat, protože kolikrát překračuje mzdu toho zaměstance, který ho pobírá. Po tomto půl roce záleží na tom, v jaké firmě byl člověk zaměstnaný a kolik si určil, aby mu bylo strháváno na sociální pojištění. Je tam totiž dělba soc. pojištění na "povinnou" část a "nadstavbovou" část. Ta "nadstavbová" část může být různá - prostě kdo myslí "na zadní kolečka", dostává pak víc, kdo nemyslí vůbec, nedostane nic. Takže je poté možno si požádat o naspořenou částku třeba na výplatu "mateřského" příspěvku, případně si ji ponechat na důchod apod. A ještě tam byly nějakou měrou zvýhodněni pracovníci v určitých oblastech, vím o zdravotnictví a sociální péči, ale jak to taky nevím. Mám pocit, že dostávali ještě něco na svůj "účet" ze státního rozpočtu.
V Irsku to fungovalo v době našeho pobytu tak, že se příspěvek pobíral podle počtu dětí (ale do max. 5) a podle toho, jak se rodina v sociální oblasti sama "angažovala", tj. kolik sama přispívala, tolik také mohla později odebrat. Ale přiznávám, byli jsme tam poměrně krátce (necelý rok), jako cizinci jsme neměli nárok prakticky na nic a navíc jsme tam byli v době počínající sociální reformy, která byla poměrně složitá a pro nás dost nesrozumitelná. Takže nevím, jak to tam funguje dnes. Ale pokud vím, tak i ve Švédsku se to teď nějak měnilo, ale jak opravdu nevím. Ale mohla bych to zjistit, máme tam poměrně dost dobrých přátel.
Samozřejmě v obou dvou státech fungovala poměrně dobře sociální síť, pomoc státu ale byla daleko adresnější a průhlednější než u nás - neexistovalo např. aby mohl někdo pobírat podporu v nezaměstnanosti, aniž by se zúčastňoval rekv. kurzů a odmítal pracovat, sociálně slabé rodiny, kteří nebyly schopny hospodařit s penězi a propíjely je např. v hospodách a jejich děti nedostaly nic, nedostávaly peníze na ruku, ale nakupovaly v obchodech tzv. na účet, který měl jasnou výšku a potom ho stát proplácel přímo majiteli obchodu atd.
No myslím si, že se náš stát také bude muset k něčemu takovému propracovat, ale bude to asi hodně dlouho trvat.