Přidat názor k článku Proč nebereme děti vážně

Milá Veroniko,
to je velmi rozumný názor. Ale v dnešním světě prostě nejde optimálně spojit zaměstnání s výchovou dětí. Kratší úvazek=méně peněz. Nemusím tu rozebírat, jak jsou peníze důležité, ať se nám to líbí nebo ne. Na druhé straně-je nutno si ujasnit proirity. Děti, nebo peníze(případně profesní uplatnění). Je to vydírání žen, neboť ona je také člověk a má (morální) právo být "nejen" matkou, ale i sama sebou se svými zájmy a potřebami uplatnění i mimo "plotnu". Toto nemá řešení. Vždy pak nějaká oblast trpí (děti nebo zájmy ženy). Neodsuzovala bych ženy ať už se rozhodnou pro kteroukoliv část své osobnosti (mateřské nebo té profesní). Je to patová situace. Společnost je tak nastavena, bohužel.
Nicméně existují kompromisy v podobě zaměstnání, které je méně časově náročné a přesto standartně ohodnocené. když nepožadujete desetitisíce, je to dobrý. Já jsem hudebník, hraji v orchestru, platy jsou tam (dle celostátního průměru) podprůměrné, ale dostačující. Starší syn si dokonce myslí, že jsme bohatí! :-) To je přece super! Jemu zatím v 9 letech staší mít karty fotbalistů, pokemonů, nebo zajít do kina... Nemůžem si dovolit nic velkého, ale o to víc se radujem z maličkostí, a to je prima.
ALE! Mám i muže, který přispívá do rodinného rozpočtu (stejná profese, stejný plat) a to se mi to mluví! Matky samoživitelky si asi se svou pracovní dobou můžou jen nechat zdát o hraní karet a piskvorek a "lodí" s dětmi, o povídání "jen tak", o rozebírání vztahů mezi spolužáky, o láskyplném mazlení... :-( Z toho je mi smutno. Ale nikdy bych je neodsuzovala.