Přidat názor k článku Proč nebereme děti vážně

Anadar, to jsem slyšela taky. Kdysi kolegyně po MD mi říkala, že dělala na zkrácený úvazek jen krátce, protože ač za poloviční plat, nebyla tam poloviční dobu, ale déle. A přesně, jak píšeš - lidi viděli jen to, že jde domů třeba o 2 hodinky dříve, ale pooviční plat už taktně pomíjeli. Takže z toho byla dost nervózní a raději po čase přešla na úvazek celý.
Času na děti je někdy opravdu dosti málo, když oba rodiče prostě musí dělat naplno, protože ten manželův plat třeba není tak vysoký, aby to z něj utáhli. A navíc třeba pracují doslova na druhém konci Prahy, což je tedy hodina. Čili práce od 8 do 16.30, na přejezd hodinka, domů přiletím v půl šesté, rychle uvařit a honem udělat úkoly a jejda, už je večer, tak děti uložit a hromada prádla na žehlení čeká. Docela mě to děsí, teď mi končí mateřská, holka půjde do školy, kluk do školky. Naštěstí mám něco na doma, tak snad to vydrží a zatím hledám práci na půl úvazku, abych brzy po obědě byla doma a mohla být s dětmi. Snad něco seženu a vydržím i ty prípadné křivé pohledy kolegů :-).
ALe víte, co mě opravdu štve? Jak jsou všechny matky házeny do jednoho pytle. Myslím tím "....dneska ty maminky myslí jen na peníze, hodí dítě do školky a utíkají do práce....". Ale že to mnohdy tak nechtějí, pouze jsou k tomu donuceny okolnostmi, to už se moc neříká. Kdyby manžel měl tak vysoký plat, aby nás uživil a něco jsme i ušetřili, tak do práce nepůjdu a budu se věnovat dětem na plný úvazek. A určitě nás je takových víc...
Jéje, to jsem se rozepsala :-)))))