Přidat názor k článku Můj porodní příběh

docenta Šuka znám, byl to donedávna můj ošetřující lékař.

Po dobu těhotenství jsem si vcelku nemohla stěžovat, ale taky jsem neměla absolutně žádné problémy. Jen snad na to, že si mne pan docent evidentně nepamatoval, a pokaždé (tj. asi 5x) se mne při příchodu do ordinace zeptal na profesi. Ale to bych mu odpustila, i když o něčem to svědčí.

Ale když jsem přišla na první kontrolu po porodu a řekla jsem mu, že jsem rodila ve Vrchlabí, tak se zatvářil naštvaně a řekl, že vypadám, jako bych rodila ve 20. letech (nebyla jsem nastřižená, měla jsem trhlinu 1. stupně, což je myslím na prvorodičku docela slušné). Opět se mne zeptal na profesi a když jsem mu ji řekla, tak opáčil, že oni mi nemluví do mé práce, tak já bych jim neměla mluvit do porodnictví. Medicína od 20. let udělala značné pokroky a těch je třeba se držet. Medikace a nástřih se prý nedělají jen tak pro srandu. Porodní asistentky, které propagují porody doma, by se měly pozavírat, ale jen ať prý počkají, až se jim stane nějaký velký průšvih, a do toho vězení půjdou.

Nebylo mi moc jasné, co mají porody doma společného s mou volbou svěřit se do rukou lékařů - odborníků, pravda v malé mimopražské porodnici, ale přesto v porodnici.

Když jsem se zeptala, co na mně tedy tak hrozného viděl, nic konkrétního neřekl, ale z celého jeho postoje přímo čišelo, že asi nejsem normální, když jsem se rozhodla pro takový hazard, jako je porod ve Vrchlabí.

Odcházela jsem z ordinace naštvaná, ale taky trochu nalomená - co když tam přece jenom něco sešili špatně? Pak jsem se potřebovala poradit ještě o nějakém problému (krvácení po šestinedělí) ale k panu docentovi se mi už těžce nechtělo. Navíc jsem měla problémy při milování s manželem - psychického rázu, prostě jsem si vsugerovala, že mi tam něco špatně srostlo,
Na doporučení známých jsem si našla velmi příjemnou paní doktorku, která na mém poporodním stavu neshledala nic divného (výslovně jsem se jí na to ptala). si příště budu, pokud budu mít tu možnost, hledat lékaře, se kterým si "sedne" i jako člověk.

A budu se modlit, abych se při druhém mimču nesetkala na sále s takovým přístupem jako Tvoje paní, protože tam si člověk prostě vybrat nemůže.