Přidat názor k článku Jak se rodí koncem pánevním ve Frýdku-Místku

Já jsem taky měla plány jak budu rodit, ale pak ze strachu, kdy mi nikdo neřekl, co se děje a manžela odvedli pryč ze sálu a já už byla unavená, navíc zřejmě pod nějakými sedativy, protože jsem měla rozmazané vidění, jsem v krku dostala knedlík a už jsem se prostě zeptat nedokázala. Ono se to hezky píše, tak sis měla říct, ale v praxi je to jinak. Zatím co rodička to prožívá poprvé nebo třeba podruhé, tak sestry by měly být nad věci a ony by měly mít to pochopení.
Vadilo mi, že když jsem řekla, že jsem po 13 hodinách vyčerpaná a že chci epidurál, tak mi sestra odsekla, že by to chtěl každý. Tím odseknutím mi jasně naznačila, že jí nemám otravovat, že u ní nějaký soucit čekat nemůžu. Když pak po dalších 3 hodinách přišla další směna, okamžitě jsem šla na císaře a hodná sestřička se mě ptala, jestli nechci epidurál. Bylo to v neděli podvečer. Takže ať mi nikdo netrvdí, že celý den tam anesteziolog nebyl a přišel do práce až na večer. Ha, ha. Prostě sestře se nechtělo zvednout telefon a zavolat ho na sál.
A mé známé, která vzdychla, že tu bolest už asi nevydrží, řekla, že nevím, co je to bolest. Že bolest pozná, až jí budou bolet zuby, že porod není žádná bolest. S takovým přístupem... ať se jde milá starší sestra vycpat. (Zřejmě jsme měly štěstí na stejnou, bohužel jméno nevím.) Každého bolí zuby jinak stejně jak někdo porodí ani neví jak a někdo má bolesti.