Jak se rodí koncem pánevním ve Frýdku-Místku

Všechno začalo ve středu 22.2.2006 kdy jsem šla ke svému gynekologovi na kontrolu (přenášela jsem 5.den).

Doktor mi řekl, že pokud se to do rána nespustí samo, tak se mám ráno 23.2. hlásit v porodnici na příjem. Nevěřila jsem tomu, že by se mohlo něco stát samo, protože jsem se cítila naprosto skvěle.

Večer jsem skoukla hokej, pak se ještě dívala na Kriminálku Las Vegas. U té mi začaly lehké křeče v podbříšku a hned po 2 minutách a musela jsem skoro pořád sedět na záchodě a čůrat! Nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, protože to bylo jen takové lehké šimrání a nic výrazného (jen ten pravidelný interval 2 minuty).

V 23:30 jsme se s manželem rozhodli (teda nechtěně jsem souhlasila), že si uděláme cvičný výjezd, alespoň ať mi udělají monitor jestli je vše O.K. Do porodnice jsme přijeli v cca 0:20 a ještě před vstupem na porodní oddělení jsem si zalezla za popelnici a musela jsem se vyčůrat, protože už jsem to nemohla vydržet (docela vtipná představa, jdete rodit a ještě čapíte u popelnice a čůráte:o))

Přišli jsme k porodnímu sálu, otevřela nám taková mladá sestřička a tak jsem jí řekla, co mě trápí! Ona si ode mě vzala všechny papíry a řekla mi, ať jdu s ní a že natočíme monitor! Na monitoru se kontrakce sem tam objevovaly a bolesti trošku zesílily (ale pořád jsem si myslela, že to nic není) a pak přišel doktor, aby mě prohlédl. Řekl, že jsem zatím otevřená jen na 2 cm, ale že už si mě tam nechají na hekárně a pomalu si to tam prodýchám!

Šla jsem na přípravnu, kde mě doholili (doma jsem se holila, ale ne uplně vše) a dali mi klystýr a tak jsem tam trávila asi 1 hodinu! Pak za mnou přišel i manžel, byl zaplatit poplatek a oblékal se. Těsně před tím než přišla sestra, cítila jsem najednou takový tlak, jakoby prasknul nafukovací balónek a ona mi praskla voda! Tak jsem se ještě osprchovala a přivolala sestru, která nás odvedla rovnou na porodní box. Opět mě napojili na monitor a jen jsme tak leželi. Jenže bolesti v podbříšku najednou začaly být tak silné, že jsem málem vyskočila z kůže. Nepomohlo žádné břišní dýchání nic, jen mačkání manželovy ruky a nadávání, že si mě nikdo nevšímá a že už nikdy rodit nebudu!:o) V porodním plánu jsem měla napsáno, že chci epidurál, ale to je jaksi vůbec nezajímalo.

A najednou to přišlo! Strašné nutkání tlačit (i když jsem věděla, že ještě nemůžu - byla jsem málo otevřená). Přišla sestra (vedle měli nějaké komplikace) a když jsem jí řekla, že už musím tlačit, tak do mě šáhla a zjistila, že mám obrácenou polohu plodu (konec pánevní) a se zděšením to šla říct doktorovi. Měli to napsáno v těhotenské průkazce, jenže oni se na ni ani nepodívali, o porodním plánu ani nemluvě. Jenže doktor měl vedle ten komplikovaný porod, takže zase odešel a ujala se mě sestra (naštěstí věděla co dělá!). Vzala si takový háček (manžel říkal, že to vypadalo jako malá kosa na kosení trávy) a začala ho do mě strkat a tím mi nějak odřezávala tu branku, která ještě nebyla dostatečně zašlá. Mě to nebolelo (kontrakce byly daleko silnější a navíc dost časté - asi po 30 sekundách), ale manžel jak to viděl, tak byl zelený jak stěna! Když jsem měla vrchol kontrakce, tak mi tam zase strčila ruku a tím se mi trošku ulevilo.

Najednou se k nám do boxu nahrnulo snad 8 nebo 9 lidí a začal porod. Na poslední chvíli mi ještě bandážovali nohy, kvůli trombóze (to jsem si přímo vyřvala, opět to bylo napsáno v plánu, ale ten přece nečetli!). Když jsem chtěla něco na uklidnění, tak mi řekli, že je pozdě! Původně mě měl rodit doktor, který se jmenuje Pomahač (když jsem to jméno viděla na vizitce, tak jsem si říkala, že to bude teda porod, to jsem ještě nevěděla, co jsou to za hňupy, kteří nečučí do papíru!), ale nakonec mě rodil sám primář a doktor Pomahač mi jen říkal, jak tlačit.

Když jsem poprvé tlačila, bylo to uplně blbě. Na podruhé už jsem vytlačila část tělíčka, ale to prý doktor zatlačil zpět, protože věděl, že to nedotlačím a na potřetí jsem zabrala a malá byla venku! Že tlačím tělíčko jsem vůbec necítila, to pak až ta hlavička, která vyletěla jako špunt, byla trošku cítit! Malou hned odnesli a já jsem začala stresovat, jestli je v pořádku (protože z televize vím, že mimčo brečí a ona nebrečela - teď už vím, že je to jen televizní fáma), ale za chvilku mi ji donesli a řekli, že je vše OK. Náramně se mi ulevilo, jenže začalo pro mě to nejhorší a to šití! Šil mě samozřejmě doktor Pomahač a pěkně se na mně vyřádil. Zašíval mě dobrou třičtvrtě hodinu (!) a pěkně jsem trpěla, protože mě šil i vevnitř a strašně mě to bolelo (přišlo mi, že je děsně bezcitný). Na sále jsme pak zůstali až do 5 hodin, kdy mě odvezli na pokoj a manžel jel domů.

Od rána se na mě všichni chodili dívat (to je ta, která rodila koncem pánevním normálně?), protože v nemocnici ve Frýdku se berou automaticky všechny KP na císařský řez! A všichni se ptali, jestli jsem věděla, že to bude koncem pánevním a proč prý jsem jim to neřekla! (ale vždyť umějí číst a mají si přečíst vše o pacientce, ne?). No a od druhého dne se zase začali chodit dívat na malou a její zuby (říkali jí v nemocnici "ZUBAJDA").

Když se na to dívám zpětně, počítala jsem s císařem, ale jsem ráda, že jsem rodila normálně (za prvé jsem si to mohla zažít, za druhé jsem mohla být v nemocnici jen 4 dny, víc bych tam nevydržela!). Nejhorší byly ty kontrakce po prasknutí vody a pak to šití. Samotný porod byl pro mě v klidu a nevadil mi!

Ale když si představím, že bychom do té nemocnice nejeli a voda mi praskla doma, tak to nechci ani domyslet (rodili bychom asi v autě), protože to pak šlo strašně rychle (a cesta nám trvala kolem 30 minut - a to bychom fakt asi nedojeli).