Přidat názor k článku Proč nebereme děti vážně

Evo,

ja jsem reagovala na jakysi prispevek od Gabiny... Gabinu celkem znam a ona vi, kde a jak JA bydlim a co me deti maji/nemaji za choroby. Gabina na Rodine jiz nekolik let navrhuje, at maminky neplacou na netu, vezmou se s kamaradkou za ruku, dojdou za sefem s tim, ze jsou dve na jedno misto a ze kazda bude delat na pulku uvazku. Mno a asi takhle: Naposledy jsem pracovala na plny uvazek pred svoji druhou mat.dovolenou. Do prace jsem to mela 1,5 MHD, mela jedno 3až4leté díte a jednu slecnu na celodenni hlidani. Navic tou dobou zila jeste tchyne (ve vedlejsi ulici), ktera jiz byla v invalidnim duchodu, ale syna byla schopna zvladnout (treba nekdy jsem se opozdila, volala z busu, ze holt visim zavesena na tyci, nebot se porouchaly sranky a ze tchyni slecna privede kluka na nejakou tu chvilku). Gabina si jiste vzpomene, ze tou dobou se mistni šranky zadrhavaly pomerne casto.

Ovsem v situaci, kdy mam deti dve, mladsi dite smi do kolektivu jeden den z peti!, v souvislosti s povodnema nam i tu cestu pres šranky na dobu od brezna do rijna zavrali, tak opravdu nemohu jit s kamaradkou za sefem s tim, ze kazdy den budu dojizdet pres 2 hodiny tam a pak zpet a to na zkraceny uvazek. Ostatne me dite do MHD ani nesmi, kdyz nesmi ani do skolky, ze... A troufam si, takhle od boku rici, ze sef by byl rad, kdybych mu nastoupila zpet...