Přidat názor k článku Proč nebereme děti vážně

Syn sice šplhat na stromy zkouší, ale tkaničky ještě nezkusil. Ne že by nikdy, ale ještě to vůbec nepochopil, ani uzel na nich, ne tak mašličku. Příbor zvládl, ale učitelka ve školce říká, že je s ním sranda, že má svůj svět, kde si přemýšlí o vesmíru a jiných užitečnostech, místo jezení oběda srovnává jestli je delší nůž nebo vidlička, brambory nejí ale počítá... a je vždycky poslední. Radí nám, že nemá smysl s tím moc dělat, že to stejně nejde. A to mi na začátku školky předloni tvrdila, že si to jen myslím :-)
Rukama se neuživí.
Je fakt, že sportovat chodíme. Na cvičení s rodiči od skoro 3 let, aby se aspoň trochu unavil. Od září musím najít něco, kde se vyblbne. Ale mám dojem, že čím víc ho unavujeme, tím víc si zvyká a o to těžší je unavování příště.