Přidat názor k článku Můj porodní příběh

Milá Pavlo,
četla jsem řádek po řádku a říkám si proboha - vždyť to je můj příběh...stejný začátek - sanitka nemocnice, dvě hodiny v jakési kabince, do večera hlady, pak čekání na postel na pětilůžkovém pokoji, kapačka,teploměr tablety, tablety a zas tablety...v noci mě budili 3x a pak že se má v těhotenství hodně spát, domů už jsem se nedostala, rodila jsem v 36.týdnu hned po vysazení těch tablet, jelikož už mi je tělo zkrátka nebralo a všechno jsem vyzvracela, zhubla jsem 3 kg. Dcerku jsem viděla krátce, na břicho mi ji nepřiložili, byla na JIP-u, chodila jsem ji kojit každé 3 hod. - v tom jsem měla štěstí, sestřičky byli až na vyjímky příšerné pamatuju si, když jsem se po kojení, kdy jsem na JIP-ce ještě další hodinu do skleničky odsávala mléko, vrátila na pokoj - byla jsem na pokoji s maminkami, které měly dítě u sebe a o půlnoci (!!!!) sestra přišla ukázat novopečené mamince jak se koupe, přebaluje mimčo - trvalo to hodinu, strávila jsem ji na chodbě a pak šla rovnou zas nahoru kojit, sestra která se tam "starala" o malou byla hrozně nepříjemný arogatní 20-letý fracek a zřejmě jsem jí neseděla, takže jsem dalších 14 dní, kdy malá dostala silnou žloutenku, měla z její strany doslova peklo, psychicky jsem byla na dně a brečela a brečela. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem po dlouhé době s malou v náručí prošla nemocniční bránou. Stejně jako ty, stačí jeden její úsměv, když se na ní dívám jak spokojeně spí...říkám si, že to za to "trápení"určitě stálo. Manžel byl asi 2x svědkem arogatního jednání této sestry, samozřejmě jsem to byla já kdo mu zabránil, aby to mělo nějakou dohru - bála jsem, ano, bála - o malou. Na odchodu jsme dostaly jakýsi dotazník o tom, jak jsme byly spokojené s pobytem a péčí nemocnice, hodila jsem ho do koše, nemá to smysl, protože napsat, že přístup sester je hroznej - když já zrovna měla smůlu, je vůči těm ostatním nefér.My Češi jsme holt takoví, zvyklí lecos překousnout, určitě to není dobře. Vychovávaný tak - jó holka toholt musíš nějak vydržet,ostatní to taky vydržely...jako když slyším tchyni.
Moc Tebe i Tvého klučíka zdravím a přeji Vám oběma hodně zdravů, krásných společných zážitku a taky pevné nervy do dnů všedních.
Hanka