Přidat názor k článku Léčba sourozencem

Ahoj Jani, Tarezko a Miško

Také mě mrzí, že se tahle diskuse zvrtla. Stejně jako ty, i já jsem nadšena, že mé děti spolu bezvadně vycházejí. Starší dvě jsem vychovávala víceméně sama - jejich táta se s námi přestal kamarádit. O to víc mě těšilo jak se k sobě mají. Michálek bral svou roli "jediného chlapa" v rodině tak vážně, že vždy bránil svou o čtyři roky mladší sestřičku Lucinku i mě před celým světem. Lucinka zase svého bratříčka od první chvíle zbožňovala.
Je to ten nejkrásnější pohled - děti, které se vzájemně respektují a v každém jejich projevu je vidět vzájemná láska.
Na prahu jejich dospělosti k těmto "dětičkám" přibyl ještě jeden "uzlíček" Radimek. A oni jej přijali s otevřenou náručí - nebo přesněji s otevřeným srdcem. Všechny moje děti se mají moc rády. A není to fraška, myslím to upřímně. Ten malý "svišť" myslí automaticky s "kokinky" na své starší sourozence, a ti sterší neustále Ráďu rozmazlují (jsou horší než babičky :)).
Nyní je Míšovi 20, Lucce 16 a Ráďovi něco přes dva. Mou největší odměnou je vidět, že Radik má ty své sestřičky a brášku rád a že ti velcí berou toho malého jako rovnoceného partnera. (Radimek má ještě sestřičku Petrušku, která s ním nebydlí, ale každý týden za ním příjde. Té je téměř 24 .)

Přeji všem maminkám hřejivý pocit, že se jejich děti mají rády a respektují se. Přeji všem maminkám šťastné a spokojené děti (ať jsou kojené týden nebo tři roky - na tom až tolik nezáleží). Přeji všem dětem maminku a tatínka, kteří si s nimi hrají, zpívají, kreslí, čtou, sportují,...řádí.

Radmila