Přidat názor k článku O radosti z dětí

Ahoj!
Článek je fakt moc pěkně napsaný a určitě je to tak. V Emirátech jsem nebyla, ale cestovala jsem hodně po arabských zemích, takže vše co se tu píše je pravda. Ale ona existuje taky druhá strana mince. Většinou jsou všude úzké vysoké chodníky, na nich je ještě vyložené zboží nebo tam sedí chlapíci na židličkách, tak to si opravdu neumím představit, že tam by někdo manipuloval s kočárem. Nehledě na to, že nikde nejsou žádné "nájezdy" nebo něco na ten způsob a rozdíl mezi chodníkem a silnicí je třeba půl metru! Většinou se po chodnících moc chodit nedá ani bez kočáru. Všude se člověk prodírá davem lidí, které samozřejmě nakukují, dívají se, hladí a žvatlají na miminko. A s miminko v kočárku jsem potkala na východě asi 3x, jinak všichni mimina nosí v náručí! A s čím jsem se já obvykle setkala, tak se muži pochlubí rádi svými ratolestmi, hrdě je ukážou, ale pak je pošlou za mámou do kuchyně nebo alespoň pro čaj nebo cigarety a dál už je děti nezajímají.
Samozřejmě, že existují parky pro děti, restaurace pro matky s dětmi. To je prostě jejich životní styl. Až bude náš životní styl vzít koš s jídlem a udělat si piknik byť jen na malém kousku travnaté plochy v podstatě kdekoliv (taky třeba u dálnice na nájezdu, je tam pár stromků a hezká tráva...), tak taky začnou vznikat parky, kde se budou honit děti, budou tam pro ně pískoviště. U nás se to zatím dělá tak, že si každý odjede na chatu, tam se zavře na zahrádečku a opečovává ten kousíček půdy, večer si udělá táborák a je rád, že sousedi tenhle víkend nepřijeli. A přes týden na nějaké jiné aktivity není moc čas...
Je pravda, že s kočárkem na úřadech a v obchodech je to někdy problém, ale myslím, že už se to lepší ne?
Mě to čeká od srpna v Praze a docela se toho hrozím, jak to stádo lidí mě nepomůže do autobusu nebo v metru, že neuhnou a budou mě válcovat. To už je zase o tom, jak jsou lidé ohleduplní...