Přidat názor k článku Jak žít a zacházet se smutkem

Mila Pawli, napred Ti chci moc a moc poprat, at tentokrat vsechno klape pred, behem i po porodu, a at jste obe zdrave a tesite se jedna z druhe!!
To co pises me hodne oslovilo, protoze jsem vloni v rijnu prisla o dvojcatka-chlapecky ve 24 tydnu pro predcasny odtok plodove vody u jednoho a naslednou infekci. Jak jsem si ze zacatku myslela, ze jsem statecna, tak nejsem, s odstupem je to bohuzel cim dal horsi, o to vic, ze jsme v kvetnu meli dalsi neuspesny pokus. Seda clona a nic me nezajima - jako bys mi mluvila z duse - i kdyz mam svoji praci i svoji rodinu moc rada, cim dal tim vic propadam do apatie a bojim se i dalsiho pokusu /bohuzel musime matce Prirode pomahat/, ze uz ho psychicky neunesu... Tvoje rozdeleni znamych je take presne, jejich liceni, co vsechno jejich deti uz umi a srovnani, ze ty tvoje se na tebe nikdy ani neusmeji, neudelaji prvni krok, proste nedostali sanci, je silene. Nezbyva nez doufat... hodne stesti Tobe i ostatni s podobnou zkusenosti!