Přidat názor k článku Jak žít a zacházet se smutkem

Tvůj příběh jsem si přečetla až dneska a vzpomněla jsem si na to, jak v nějakém pořadu před časem jedna maminka vyprávěla, jak taky přišla o dítě, tuším dvouleté. Zřejmě hluboce věřící žena, protože uvedla, jak je vděčná Bohu, že jí dovolil své dítě potkat a alespoň na chvíli s ním žít a poznat ho. Že některým se nepoštěstí ani to. Dnes už jsi na tom lépe a mě by zajímalo, jestli se dá na to opravdu takhle dívat, jestli víra opravdu může takhle "uzdravovat" duši, když jsi taky věřící.
Snad jsem se Tě touto otázkou nedotkla a jestli ano, pak se omlouvám. Prostě její výpověď mi přišla hrozně zvláštní, snad až neuvěřitelná a nemůžu na to zapomenout. Jinak samozřejmě přeji vránu dochvilnou, pokud možno co nejméně bolestivou a se zdravým miminkem.