Přidat názor k článku Jak žít a zacházet se smutkem

Ja jsem toto nové těhotenství (už 4.)prožívala úplně jinak, než ty předchozí.Po špatné zkušenosti z minula (začátek byl krásný a pohodový, nic jsem si nepřipouštěla a potom rána ve 23. týdnu - mnohočetné vady, malá šance na přežití) jsem se hrozně sledovala. Hned v 6. týdnu jsem začala krvácet, což byl pro mě šok a začala jsem se utvrzovat, že to bude to samé, jak minule. Nakonec krvácení trvalo skoro měsíc, musela jsem ležet a dětem jsem říkala, že mě bolí záda. Nechtěla jsem jim o těhoteství ještě nic říkat, minule to nesly špatně. Snažila jsem se myslet pozitivně, ale nešlo to, pořád se mi myšlenky vracely k tomu, jestli toto miminko bude zdravé. Potom jsem byla na genetických testech (ve 13. týdnu) a vyšly nějak divně a nepřesvědčivě a tak jsem se nakonec rozhodla pro odběr plodové vody. Ty hodiny čekání na první výsledky byly nekonečné. Celou dobu mi bušilo srdce, jako bych běžela sprint. Nakonec bylo všechno v pořádku. Teď mám za sebou i podrobný ultrazvuk a docela velké břicho, které se už nedá přehlédnout. Chlapeček se narodí v polovině října. Jsme moc rádi, ale smutek v srdci stejně zůstane. Už nikdy nebudu tak bezstarostná jako jsem byla předtím.
Markéta