Pane Bože!
Tolik bolesti, co tu čtu. Nějak se to soustředilo do jednoho článku, že člověk jak to čte po sobě, chytne depku. Chce se mi řvát, jak je možné, že se něco takového na světě děje! Přes slzy nevidím na obrazovku a stejně musím číst dál. Tohle je věc, které se každá máma bojí nejvíce. Já taky. Neexistuje na světě nic horšího, snad jen to, když opravdu vidí své dítě trpět. Ach jo, kdyby tak šlo tomu zabránit, kdyby tak existovalo něco, co pomůže snížit žal...!
Takhle jde jen popřát HODNĚ SIL všem, které to potkalo, a potká. Nikdo neví, jestli mezi TĚMI NEŠŤASTNÝMI nebude jednou taky...
Předchozí