Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Ájo, naprostý souhlas.
Znala jsem rodinu, které se narodil těžce duševně postižený syn. Otec chodil do práce, matka zůstala doma. Starala se dobře, ale přesto jí to osamění a nemožnost jít do práce. mezi lidi a přijít na jiné myšlenky lezla na mozek. Navíc otec jí to časem začal vyčítat, že je jen doma a s postiženým synem. Začali se hádat. Pak ji otec začal fyzicky napadat. Skončilo to tak, že 17-letý postižený syn chtěl ochránit matku před útokem otce, vzal nůž a rozpáral mu břicho. Matka se nervově zhroutila, syn skončil v blázinci.
Myslíte, že byste celý život vydrželi takovou zátěž?
Myslíte, že Vaše dítě nemá právo na šťastný život?
Nezlobte se, ale pokud jsou rodiče zdraví, pořídí si nové mimino.
Jaký je život postiženého dítěte, když má být celý život na přístrojích, opakovaně operováno atd.? Já vím, že to chápete jako právo dítěte na život, ale víte, co to stojí peněz? Co když jsou právě ty peníze, za které se zachraňuje Vaše dítě, které se ale nemuselo narodit, potřeba jinde, třeba pro dítě jinak zdravé, které nemusí přežít jen proto, že k jeho vyléčené chybí právě tyto peníze?
Zastávali byste svůj názor o právu Vašeho dítěte na život i tehdy, kdybyste sami museli nést všechny finanční náklady, spojené s léčením Vašeho dítěte?


Moje babička měla 4 děti, do dospělosti přežily 2.
Ročníky obou zemřelých dětí rukovaly za 2. sv. války na práci do Rajchu. Třeba se smrtí v dětství vyhnuly horší smrti v dospělosti.
Moje matka měla 3 děti. Jedno zemřelo hned po narození. Přesto měla další, zdravé, a vychovala je.

Pokud věříte v Boha, pak ten dobře ví, co dělá.