Přidat názor k článku Jak žít a zacházet se smutkem

Letos v březnu to byly dva roky, co se z Kateřinky stal andělíček. Před rokem se nám narodil kluk, který tu s námi je pořád...

Když se teď podívám zpátky, vidím smysl v tom, proč si Bůh vzal první miminko. Dostávala jsem varování už před tím, ale asi jsem neposlouchala. Holt jsem potřebovala pořádnou ránu, abych si uvědomila, že pokud chci děťátko, musím změnit způsob svého života...

Všecko má nějaký smysl, jen někdy ho nevidíme hned, někdy ho uvidíme až za dlouho a někdy na to možná nepřijdeme do konce našeho života...

Druhé těhotenství bylo klidné, nijak jsem se nenervovala, byla jsem smířená. Kdo se jednou dotknul bran smrti, ví... Šílený strach nepomáhá, jen kazí život vám i všem kolem... Euforie, kterou jsem prožívala při prvním těhotenství, jsem tenokrát neprožívala. Tatínek se ale z těhotenství radoval a já jsem se radovala z tatínkovi radosti...

Zatím je všechno v pořádku, ale dobře si uvědomuji, že nejsme schopni náš poklad naprosto ochránit přede vším zlým. Snad nám bude dopřáno naše děti vychovat a chovat děti našich dětí...

Pawli, díky za tvůj příběh. Ať vrána dobře doletí a opatrně položí svůj uzlík do připravené postýlky. A ať vám vaše miminko je velikou radostí. Andělíček Lukášek bude jistě jejím ochráncem, tak jako je Kateřinka Šimíkovi...