Přidat názor k článku O radosti z dětí

My kdyz jsme pred lety v americe zacinali bydeli jsme v byte vedle arabu a nad araby zrovna kdyz meli ramadam. Manzel tenkrat tvrde pracoval a chtel se v noci vyspat. Jenze se soumrakem to zacalo kolem nas teprve zit. Jejich male deti vyskaly a dupaly po chodbe az do ranich hodin (napomenout je nebylo mozne, jsou to prece deti! - viz prispevek Terezy z Arabskych emiratu) a z bytu se ozyvaly zvuky oslav a muslimske hudby. V pet rano vse zakoncili hlasitym nabozenskym zpevem. Manzel mel tenkrat pekne kruhy pod ocima a nevim kolik toho v praci udelal. Trvalo to cely ramadam, coz je jeden nebo dva mesice. Zili zasadne v noci a ve dne spali. Hlavne ale s nasimi arabskymi sousedy nebyla rec. Byli jsme pro ne bezverci a ke kompromisu nebyli ochotni. Povazovali svuj zpusob zivota za ten jediny spravny.